Divadlo Dagmar

Nezáleží na tom, zda se to či ono skutečně stalo, záleží na tom, abychom měli oči, které by viděly slávu Boží,“ vštěpovala své sotva pětileté vnučce babička. Možná že právě po ní zdědila pozdější zakladatelka moderní švédské prózy Selma Lagerlöfová přemíru fantazie a vypravěčský talent. A když pak po letech cestovala po světě a sbírala materiály k Legendám o Kristu, mnohokrát si babiččino ponaučení připomínala. Nehledejme proto pod názvy jednotlivých legend její sbírky epizody ze života Ježíše Krista, jak je známe z evangelií. Její apokryfní příběhy s nimi souvisí jen velmi vzdáleně. A tak i v legendě s názvem Betlémské děcko, byste marně hledali chlév a jesličky s Jezulátkem, oslíka a volka, kteří je zahřívají svým dechem, a tři krále, kterak ve světle komety spěchají pozdravit Mesiáše. Nic z toho zde není, zato však spolehlivě nalézáme základní poselství „dobré zvěsti“: výzvu k naději, milosrdenství, k nezištné a obětavé lásce

,
ČRO 3 – Vltava, 25. 12. 2001