Anna
scénická kompozice z díla a korespondence Anny Barkovové vycházející především z její knihy Osm hlav šílenství . V útržcích a střípcích zachycuje život svérázné básnířky, z velké části prožitý v sovětských lágrech a vyhnanství.
připravily, nastudovaly a hrají | Hana Franková |
---|---|
Magdaléna Hniličková | |
režijní spolupráce | Jan Hnilička |
hudební spolupráce | Jiří Švec |
světla a zvuk | Jan Hnilička |
Václav Vašmucius |
Středeční noc, a komorní sál Jiráskova divadla se následně staly svědky mého nejsilnějšího jevištního zážitku z letošního Hronova. Inscenace Anna, jež vzešla z deníků, korespondence a díla básnířky, novinářky a scénáristky Alexandry Barkovové, je precizní, syrovou a nepatetickou výpovědí o výjimečné ženě, která se nikdy nedala zlomit, a s útrapami života bojovala s neústupnou urputností, i sarkastickým humorem. Matka a dcera Hana Franková a Magdalena Hniličková vládnou divadelnímu prostoru především prostřednictvím brilantní vzájemné souhry, jež nemá slabých míst. Rodinný podnik Divadla Dagmar z režijní pozice jistí syn a bratr zúčastněných hereček Jan Hnilička, jenž naštěstí neoslňuje samoúčelnou exhibicí, ale citem pro temporytmus, i absolutní oddaností zvolenému tématu. Necelá hodinka s Divadlem Dagmar byla strhující i přesto, že inscenaci propůjčený prostor je značně nedivadelní a tudíž naprosto nevyhovující. Chválím velmi a doufám, že nadmíru sympatické produkci se dostane ještě mnoha spokojených diváků.
Petr Klarin Klár, Jiráskův Hronov 2017
http://klarinuvmazec.blogspot.cz/2017/08/aloisi-jirasku-vidis-to-taky-dil-ctvrty.html
Anna je představení složené z osvědčené trojice materiálů tohoto typu divadla – tedy z básní, dopisů a deníků, v tomto případě ruské básnířky Anny Barkovové. Tento trojjediný materiál ideálně vytváří pro divadlo tolik potřebný kontrast – z dopisů se dozvídáme zejména o životních peripetiích hrdinky, které jsou často popisované s velmi suchým a někdy poněkud černým humorem. Z deníků o jejích úvahách a reflexích – života, vztahů a doby. Ty jsou bystré, kritické a stále častěji sarkastické. A konečně v básních je obsa- žen kompilát obého, prohloubený ovšem o emoční svět autorky, která v nich vytváří znepokojivé obrazy – její poezie je vlastně velmi přístupná, ale zároveň rafinovaně přitažlivá. Scénář nás v krátkých útržcích provádí Anniným životem od zhruba dvaceti let až do smrti. Byl to život v pohnuté době a podle toho vypadal. I to je jaksi podstatná ingredience pro tento typ divadla. Tragédii života z poloviny prožitého v lágrech a vyhnanství není potřeba akcentovat, je latentně přítomná a inscenaci stačí jen několik málo znaků – například přezutí do „lágrových bot“, plechové kýble a nekonečné vrstvy oblečení, aby v nás vyvolaly dostatečně mrazivou představu… Obě představitelky Anny (Hana Franková Přeji vám hodně erotických a pracovních úspěchů! Vaše Anna a Magdaléna Hniličková) už na tuto tragičnost nijak „netlačí“, naopak jsou vtipnými glosátorkami, divokými, nespoutanými básnířkami navzdory osudu. Jejich souhra je skvělá, iluze „mladé“ a „stárnoucí“ Anny je dokonalá – což samozřejmě umocňuje i jasná fyzická podobnost hereček. Zcela bravurně přecházejí z jednoho typu textu do druhého a z krátkých fragmentů se postupně vynořuje plastický portrét hrdinky i její doby. Režie (Jan Hnilička) vše rámuje do funkč- ních obrazů, které uměřeně rozehrávají prostor, rekvizity i kostýmy a vytvářejí s jejich pomocí i drobné, často vtipné mikrosituace (např. když starší Anna recituje svou báseň, opřená o mladší Annu jako o řečnický pultík, ta by sice ráda k tématu také něco podotkla, ale starší Anna ji nehodlá pustit ke slovu). Bylo by jistě ideální vidět inscenaci ve vhodnějším prostoru, kde by napří- klad bylo nějaké neutrálnější pozadí, než tomu bylo v malém sále Jiráskova divadla, a kde by se třeba dalo propracovaněji svítit. I přes zjevné neduhy festivalového uvedení se však Divadlu Dagmar podařilo podat suverénní výkon a vytvořit silnou atmosféru, která na letošním Jiráskově Hronově někdy tak trochu schází.
Martina Schlegelová, Jiráskův Hronov 2017
https://storage.cinemaware.eu/1170/295/zpravodaj06_web.pdf
Vznik inscenace finančně podpořilo:
Statutární město Karlovy Vary