Divadlo Dagmar

David Avidan (1934-1995) básník, divadelník a filmař– je jedním z nejslavnějších izraelských básníku a do dnes patři k jejich avantgardě. Začal psát v 50 letech minulého století – krátce po vzniku státu Izrael, podílel na obnoveni hebrejštiny jako běžně mluveného jazyka a na obnoveni a obohaceni hebrejské poezie. Základem jeho díla je mezera mezi možnostmi které nabízejí fantazie a jazyk a mezi hranicemi lidských schopnosti jak intelektuálních, tak fyzickych. Poezie je pro něho prostorem moci ve kterém všechno je možné a skoro všechno dovolené. V ideálnem světě slov panuje plna svoboda, která je nad běžným pojetím dobra a zla. Jedním z předních cílu jeho díla je rozšířeni hranic lidské mysli. I to co dáno a ohraničeno v jazyce samotném gramatikou a syntaxím – transcenduje Avidan do svého zvlaštného prostoru poezie kde dodáva tomu ještě hlubší smysl. Zemřel v Tel Avivu ve věku 61 let v bídě a zapomenutí. Na jeho hrobu vyrytá báseň Adamila (Člověkslovo) která více než jakákoliv jiná charakterizuje jeho snahu prolomit hranice jazyka spojením dvou nebo více slov a vytvářením tak slov které nabývají nové souvislosti a význam.   Člověkslovo Slovo kterým jsem byl Slovo kterým budu Slovo kterým jsem byl Před mým narozením Slovo kterým budu Po mé smrti Slovo které ve mně žilo Slovo které je se mnou.